Toyota Supra mk4

Pane Bože, vážně se to stalo? Doopravdy jsem řídila Supru? Nemohu tomu ještě teď uvěřit, že jsem měla možnost nejen se svézt, ale dokonce řídit naprosto sériovou Supru!

Žádné úpravy na ní nejsou, a pod kapotou schovává legendární, třílitrový motor 2JZ se dvěma sekvenčními turbínami, což má za důsledek rychlejší reakci v nižších otáčkách a také větší tlak ve vyšších, jelikož druhé turbo fouká až okolo 4000 ot/min. Všech 324 koní v této americké verzi, (jiné verze jsou slabší) převádí na zadní kola šestistupňová převodovka.

Nikdy jsem nepochopila, jak může Supra být v kategorii GT, člověk ji vždy vidí nějak šíleně upravenou na nejméně 1000 koní, ale když jsem si byť jako spolujezdec sedla do kožených sedaček, které byly měkkounké, přišlo mi, že snad sedím na mráčku. Při zasednutí si člověk hned všimne, jak je celý „kokpit“ instalovaný na řidiče. Tohle auto se orientuje jen a pouze na něj, jakoby Supra radši zakrývala před spolujezdcem, jak rychle zrovna řidič jede, protože člověk ani nemrkne a na tachometru se mu ukáže 150 km/h.

Interiér je obrovský a všude je hodně místa. Při startování musí člověk úplně sešlápnout spojku, jinak Supra odmítá spolupracovat. Volant je obrovský a hlavice řadicí páky je taky velká. Řízení není moc přesné ale i tak vám přední kola poskytnou spoustu informací o povrchu po kterém jedete.

Podvozek je celkem tuhý, než by člověk v GT chtěl, ale na normální silnici je pohodlná a při přejezdu nějaké díry to není ani moc cítit. Kvalty padají, kam mají, dráhy jsou překvapivě krátké a přesné, spojka je příjemně tuhá. Plyn naproti tomu krásně reaguje na jakékoliv sebemenší pobídnutí.

Díky sekvenčnímu spínání turbín jsem si žádného turbo-lagu nevšimla. Je krásně cítit, jak se postupně auto dofukuje a nabírá na síle. Supra je až provokativně mechanická a člověk slyší každé cvaknutí, zapadnutí a vlastně na cokoliv, co v autě uděláte, (sundáte nohu z plynu, přeřadíte, zatočíte) vám Supra dá zpětnou vazbu krásnou symfonií zvuků a šimráním volantem do ruky.

Nedělám si srandu, asi desetkrát za sebou jsem trochu sešlápla plyn a hned zase pustila, protože jsem měla husí kůži z toho zvuku a hrozně mě to bavilo. Pochopitelně jsem Supru nezkoušela na limitu, ale v zatáčkách krásně sedí a díky náhonu na zadek člověk necítí žádnou nedotáčivost, jediný menší problém tvoří sedačky, které, ač jsou úžasně pohodlné, nemají boční vedení a na kůži člověk trochu klouže.

Každopádně verdiktem zůstává, že pokud vám nevadí vyšší spotřeba, je Supra spolehlivý společník na každodenní ježdění, který vás nenechá ve štychu a rozhodně se při jízdě nebudete nudit, naopak, budete mít úsměv od ucha k uchu, jako já.

GALERIE

 

  • autor článku: Jessica Grmelová
  • autor fotek: Ondřej Haman

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *